Protože jsem teprve včera začala, a nevím o čem psát, nebo vím, bude to o toku mých myšlenek a že je někdy divoký. Bude to pro mně něco jako psychoterapie psaním ,nebo tak, pro někoho jiného otrava, ale někdo se tu třeba i najde. Je sobota a já piju ranní kafíčko.Ráda se nad ledasčím zamýšlím. Nejsem odbornice na nic, ani na jídlo, ani na zdravou výživu, ani na umění, ani na vztahy a už vůbec ne na život.Ale chci psát o všem jako laik .Neustále se mé myšlenkové pochody ubírají jinam, než by měly, znáte to, když se máte soustředit na něco důležitého, tak se Vám tam vkrádá něco úplně jiného, komického, neslušného, nebo ještě bůhví co, já to tak mám, možná jsem případ pro psychologa, ale nechci s tím nic dělat, je to příjemné.
Koneckonců snít je zdravé, jak jsem se dozvěděla.
Klidně pište příspěvky a klidně kritizujte.
Chci psát asi o tom, že jsme se musely ve svém životě , jelikož jsme již dlouho mladé a samozdřejmě krásné, potýkat s mnoha úkoly, vychovat děti, u toho pracovat a starat se o rodiče , bylo toho dost. Nyní jsou děti napůl ven z hnízda a můžeme se zase věnovat samy sobě. Blížící se menopauza, i když to slovo nemám ráda, je prý něco jako druhá puberta, bláznivé hormony si s námi prý pohrají, už se těším.Proto máme nárok být trochu bláznivé, sobecké a užívat si to.Tak to by pro tuto chvíli stačilo, jdu vařit, a dělat zase něco trochu užitečného, pak se vrátím.
Žádné komentáře:
Okomentovat