Tak už je tu únor, máme již po hromnicích a o hodinu více.I když jsou hory sněhu, už se nám jaří, ptáčci zpívají.

Tohle jsem nafotila přes týden cestou z práce. Mně se to líbí, mám ráda sníh, i když mnoha lidem to způsobuje vrásky, hlavne řidičům a cestářům. Mně to naopak připadá že se vše zklidní, auta jezdí pomalu, protože mají strach. lidé musí chodit opatrně, akustika je jiná, taková příjemně tlumená, mám to ráda, neřeší se nic jiného, než to že je kalamita, mnoho lidí nepřijelo do práce, a každý to pochopil. Bohužel další dny už ten klid skončil, cesty se protáhly, sníh odklidil a teď to taje.

Teď k tomu co jsem zase šila, upravila jsem si zase pár triček,které mně už nebavily a zase je budu ráda nosit.

Toto poslední bylo obyčejné celé vínově červené s malým nezajímavým výstřihem, chtěla jsem ho vyhodit a pak mně napadlo toto. Koupila jsem si půl metru tohoto zajímavého úpletu. Stále mně to baví, tak budu pokračovat, nyní mám v úmyslu našít někde krajku.

Toto je krásný balkon, bohužel není můj, kdybych měla takový velký balkon, zařídím si ho stejně, ale mám balkon poloviční a ještě na něm věším prádlo.Ale byla by to paráda.